Příběhy - děti

ONA, 8 let, pohlavní zneužívání

Na naše krizové centrum se obrátila nejdříve matka dívky. Žádala, abychom pomohli její dceři, kterou déle než půl roku osahával a hladil na intimních místech její vlastní otec. Totéž zkoušel dělat i kamarádce své dcery. Celou záležitost řešila již policie, otec se ke svému činu přiznal. Malá klientka však svého otce velmi miluje, pořádně nerozumí tomu, co se stalo, sama má pocity viny. Začíná mít potíže ve škole a v sebeprosazování. Dívky se ujímá náš psycholog a zahajuje se intenzivní terapie spolu s terapií rodinnou, je totiž zapotřebí věnovat se i matce a dalším starším sourozencům naší klientky. Případ není uzavřen, terapie pokračuje.

ON, 11 let, týrání

Sociální pracovnicí příslušného orgánu sociální péče byl do našeho krizového centra přiveden chlapec s žádostí o diagnostiku, zda se jedná o týrané dítě. Pomoc u sociální pracovnice vyhledal chlapec sám. Šetřením bylo zjištěno, že je nadměrně fyzicky trestán svojí rozvedenou matkou - surově bit, přivazován do kouta, nucen ke klečení na kolenou několik hodin. K fyzickému týrání bylo připojeno i týrání duševní a citové. Chlapec dostával např. každý den stejnou svačinu do školy, vždy to však byl chléb se sádlem, ač chlapec sádlo nesnášel. Matku jsme pozvali do Krizového centra na pohovor, z jejího chování jsme ale byli šokováni. O chlapci se vyjadřovala hrubě, i před námi vyhrožovala chlapci fyzickým potrestáním, pokud svoji výpověď nevezme zpět. Snaha přimět alespoň babičku a dědečka chlapce ke spolupráci vyzněla rovněž naprázdno. Zejména babička (matka matky) se projevila časem jako další tyran dítěte. Otce klienta jsme oslovili také, ten však byl podruhé ženatý, měl další děti a o svého prvorozeného syna zájem neměl. Chlapec byl nakonec umístěn do dětského domova, a podle zpráv, které od něj máme se tam cítí dobře a našel spoustu nových kamarádů.

PĚT SOUROZENCŮ ve věku 1 - 10 let, zanedbávání

Klasickým příkladem zanedbávání povinné péče o děti byl případ pěti sourozenců, kteří se v mrazivém počasí potulovali po vlakovém nádraží, byli na mrazivý leden nedostatečně oblečeni, s promáčenými a děravými bačkorami na nohách. Čtyři ze sourozenců přivezla do Krizového centra policie. Nejmladší dítě bylo pomočené, vůbec nekomunikovalo, vydávalo pouze zvuky. Všem dětem jsme poskytli základní péči, dostali najíst a po vykoupání čisté oblečení. Na základě výpovědi nejstaršího ze sourozenců vyšlo najevo, že doma leží v postýlce ještě roční sestra. Děti neznaly otce, celý den pátrala policie intenzivně po matce, která byla nakonec nalezena v jedné pivnici. Všechny děti byly následně umístěny do kojeneckého ústavu a do dětského domova.

ON, 10 let, týrání - žádost o krizové lůžko

Chlapec přišel do našeho krizového centra sám s tím, že jej matka často bije, domů se vrátit nechtěl. Po rozvodu rodičů s ní žije sám. Matka mu vyhrožuje tím, že umře, pokud se k něčemu nepřizná, vyhrožuje, že mu usekne prsty, pokud bude mít ve škole trojky. Vyhrožuje, že pokud to někomu řekne, tak že mu něco píchne, nasednou do auta a auto pustí ze srázu. Chlapce jsme přijali na krizové lůžko. Kdykoliv zazvonil zvonek, chlapec utíkal do ložnice, chtěl se někam schovat, měl strach, že si pro něj matka přišla. Spojili jsme se s jeho babičkou, která za ním do našeho zařízení přišla a také potvrdila pravdivost jeho výpovědi. U chlapce byla zahájena intenzivní terapie a po jednání s úřady byl nakonec chlapec svěřen do péče babičky, se kterou nyní žije.

ONA, 14 let, týrání

Klientka nás oslovila prostřednictvím telefonické krizové linky. Popisovala, jak je fyzicky týrána svými rodiči. Tito ji bijí, kopou do ní, škrtí ji, je popálená od nedopalků jejich cigaret. Má strach se s tím někomu svěřit, neboť by byla ještě více bita. Snažíme se volající uklidnit a doporučujeme možná řešení. Vše však odmítá a rychle zavěšuje telefon. V dalších dnech volá opakovaně, popisuje stále stejný scénář. Navíc otec v jejích věcech objevil naše telefonní číslo, takže byla zbita ještě víc a bylo jí i vyhrožováno.Klientky odmítá i přes naší snahu osobní návštěvu či vystoupení z anonymity, naopak tvrdí, že vše je její vina. Chce to prý pouze někomu říct, jiného řešení se bojí. Případ není uzavřen, v současné situaci záleží pouze na klientce, zda najde odvahu a přijme některé z námi nabízených řešení.

ON, 12 let, šikana

Prostřednictvím internetové linky důvěry jsme obdrželi dopis: „Ahoj, mého kamaráda už 4 roky šikanují spolužáci, nemůže se toho zbavit. Chtěl bych vás poprosit o radu a o pomoc. Děcka říkají, že je strašně škaredý protože nosí rovnátka a brýle. Když jde třeba na záchod, děcka na něj plivají. Já mám strach z jeho maminky, nemůžu jí to říct, bojím se že mi řekne, abych se do toho nepletl.“ Odpovídáme: „Ahoj, je dobře, že chceš pomoci svému kamarádovi. Je ale také potřeba, aby on sám s tím chtěl něco dělat. Můžeš jít za ním a popovídat si s ním o tom. Když bude chtít, můžete společně zajít za někým z dospělých ve škole, za někým, komu oba věříte, a o kom si myslíte, že by mohl pomoci. Tvému kamarádovi může také pomoci někdo z jeho příbuzných, někdo z dospělých osob v jeho okolí, kterým důvěřuje. Důležité je, aby se se vším někomu svěřil a nenechával si to pro sebe. Můžeš mu dát i naše telefonní číslo či adresu…“…….jak to dopadlo, jsme se nedozvěděli.

ONA, 8 let, fyzické a psychické týrání

Dívka byla přijata na pobyt v Krizovém centru na žádost sociální pracovnice. Rodiče jsou rozvedeni, dívka byla svěřena do péče matky, ke které se však dívka odmítala vrátit. V průběhu pobytu vyšlo najevo, že byla doma matkou fyzicky i psychicky týrána. Mívala často hlad, peníze na jídlo dostávala od otce. Matka jí často vulgárně nadávala a nepřiměřeně ji fyzicky trestala (např. ji tahala za vlasy po zemi). Vztah dcery s matkou byl v době pobytu v krizovém centru silně narušen, zato vazba s otcem byla pevná a pozitivní. Vzhledem k nevyhovujícím bytovým podmínkám však nebylo možné, aby u něj zůstala. Dívka byla nakonec umístěna do dětského domova. Případ byl předán k prošetřování orgánu sociálně právní ochrany dítěte.

ONA, 13 let, fyzické a psychické týrání

Dívka přišla do Krizového centra na žádost matky, která je klientkou Intervenčního centra. V rodině probíhalo dlouhodobé domácí násilí ze strany otce klientky. Ten fyzicky a slovně napadal jak matku, tak klientku. V době navázání spolupráce byl případ již vyšetřován PČR. Klientka byla dlouhodobě neúnosnou situací doma silně traumatizována. Spolupráce s klientkou byla zaměřena zejména na ošetření aktuální situace v době vyšetřování a na zpracovávání emočně náročných a silně traumatizujících prožitků z minulosti.

ONA, 7 let, školní fobie

Rodiče přivedli do Krizového centra dívku, která se posledních několik dní ve škole necítila dobře, bolelo ji břicho a zvracela. Doma ale potíže neměla. Ty trvají od doby, kdy ji jednou babička omylem zapomněla vyzvednout ze školy. Domluvili jsme se na setkávání dívky a rodičů s psychologem. Již po několika návštěvách v našem zařízení zvládá dívka školní docházku bez somatických příznaků. V další práci jsme se zaměřili na zmírnění její nejistoty v situacích, kdy není v kontaktu s nikým z rodiny. Také díky dobré spolupráci s rodiči, kteří dceru vhodně podporovali a dodržovali doporučení psychologa, zvládla dívka po několika měsících docházku do školy bez viditelných obtíží. Spolupráci jsme po vzájemné dohodě proto ukončili.

ON, 7 let, pobyt v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc

Na žádost sociální pracovnice dětské nemocnice jsme přijali k pobytu 7 letého chlapce, u kterého si třídní učitelka všimla, že má opakovaně po těle a zejména na krku modřiny. Chlapec výskyt modřin odůvodňoval tím, že jej matka často bije, že po něm hází různé předměty, tahá jej nepřiměřeně za vlasy apod. Učitelka nechala dítě prohlédnout dětským lékařem a následně byl chlapec hospitalizován. Případ začala řešit policie, matka byla obviněna z týrání. Jednalo se o rodinu neúplnou, sociálně slabou, matka nezaměstnaná, střídající partnery, v její anamnéze se vyskytovalo nadměrné fyzické trestání jejími rodiči, zejména matkou. Při všech sezeních však matka trvala na tom, že chlapce nepřiměřeně netrestá, bylo ale evidentní, že výchovu dítěte naprosto nezvládá. Jako výchovnou metodu používala zastrašování a vyhrožování chlapci, že jej nechá umístit do diagnostického ústavu.
Chlapec se u nás projevoval agresivně, ničil zařízení a hračky, velmi důmyslně se snažil manipulovat s jednotlivými pracovníky. Postupem času vyšlo najevo, že veškeré modřiny byly způsobeny opakovanými rvačkami chlapce s vrstevníky, které se odehrávaly převážně na školní toaletě. Chlapec nebyl v kolektivu spolužáků oblíben a agresivitou kompenzoval svoji frustraci z nedostatečně saturovaných citových potřeb. Chlapec byl na pobytu v našem krizovém centru celkem dva měsíce, pracovalo se intenzivně s ním i s matkou. Další tři měsíce si jej matka vždy na víkend vyzvedávala, pobyty dítěte doma se prodlužovaly. Na konci školního roku bydlel již chlapec u matky, jeho prospěch i chování se zlepšily, namísto předběžného opatření a umístění dítěte do výchovného zařízení byl stanoven pouze dohled nad rodinou a kontrolní ambulantní docházky do Krizového centra.

Dívky, 13 let, sexuální zneužívání otcem

Dvě sestry (dvojčata) k nám byly umístěny na základě žádosti sociální pracovnice poté, co po hospitalizaci matky zůstaly v domě společně s otcem a starším zletilým bratrem. Jedna z dívek již neunesla násilí, které na nich otec páchal a rozhodla se vše sdělit někomu z dospělých. Případ začala řešit policie a sociální odbor a dívky byly na dočasnou dobu umístěny do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Příjezd do našeho zařízení vnímaly jako velkou úlevu, z otce měly velký strach a byly rády, že v domě nemusely nadále zůstávat. Podle jejich slov se k nim otec choval hrubě, bral jim peníze, rozbíjel zařízení bytu, fyzicky je napadal, surově bil a ponižoval staršího bratra a matku. Z rozhovoru s dívkami dále vyplynulo, že je otec několik let sexuálně zneužíval. Dívky byly v průběhu pobytu v péči psycholožky našeho zařízení, se kterou pracovaly především na zmírnění úzkosti a připravovaly se na výslech, který proběhl v prostorách našeho krizového centra. V průběhu pobytu se zdravotní stav matky stabilizoval a děvčata ji mohla téměř denně navštěvovat v nemocnici za doprovodu našich pracovníků. Jelikož se nepodařilo najít žádné další příbuzné, u kterých by dívky mohly do doby propuštění matky z nemocnice zůstat, volila sociální pracovnice prozatímní umístění dívek do kolektivního zařízení pro děti.

Tři sourozenci – oběti domácího násilí a sexuálního zneužívání

Díky iniciativě matky, jakožto oběti dlouhodobého domácího násilí ze strany manžela, se do péče Krizového centra dostali tři sourozenci s problematikou syndromu týraného a zneužívaného dítěte. Nejmladší z dětí (v předškolním věku) bylo otcem opakovaně a dlouhodobě sexuálně zneužíváno. I přes to, že před zneužitím podával otec dítěti pravděpodobně tlumící medikamenty, bylo dítě do sexuálních praktik aktivně zapojováno. Jeho straší sourozenci pak byli po mnoho let vystavováni nepřiměřenému trestání ze strany otce. Pravidelně pak museli být přítomni situacím, kdy otec matku brutálně napadal a to takovým způsobem, který ji ohrožoval na životě. Všichni tři sourozenci jsou v péči Krizového centra řádově několik měsíců, je s nimi pracováno jednak individuálně a jednak probíhají i terapeutická sezení všech sourozenců společně s matkou, která je rovněž v péči psycholožky Intervenčního centra. Každá z obětí se se svým traumatem vyrovnává v doprovodu psychologa jiným způsobem. S ohledem na závažnost případu přesahuje plán práce s rodinou horizont několika dalších měsíců.

ON, 13 let, útěk z domova

Poté, co policie zadržela chlapce, po kterém bylo vyhlášeno celostátní pátrání, přivezla jej do Krizového centra v doprovodu sociální pracovnice. Chlapec se rozhodl utéct z domova z důvodu stupňujícího se psychického i fyzického týrání matkou, kterou opustil její manžel, klientův otec. Jako důvod svého útěku uvedl další skutečnosti, mezi nimiž byl i matčin zákaz chodit do školy s tím, že místo vyučování musel doma plnit absurdní úkoly a udržovat s ostatními sourozenci dům v čistotě. Chlapec také referoval o tom, že matka již několik měsíců nepracuje, našla zalíbení v alkoholu a téměř nevychází z domu. Po příjezdu do Krizového centra chlapec požádal o umístění do dětského domova. Tomuto jeho požadavku, i s ohledem na to, že jeho starší sestra pobývala z podobných důvodů též nějakou dobu v dětském domově, bylo po zvážení všech možností vyhověno. Chlapec i přes nátlak matky neustoupil a díky vstřícnosti příslušných institucí byl převezen do dětského domova. O chlapci nemáme žádné další zprávy.

ON, 10 let, týrání, zanedbávání

Chlapec, u kterého se objevily první problémy již ve druhé třídě, byl do Krizového centra umístěn na základě žádosti sociální pracovnice. Podnět k šetření dala škola, a to po opakovaných a stupňujících se agresivních záchvatech chlapce ať o přestávce, či během vyučování, a po zjištění, že chlapec mívá na těle opakovaně hematomy, jejichž původ nechtěl vysvětlit. Současně bylo zjištěno, že u matky chlapce je podezření na zneužívání psychotropních látek. Matka syna nikdy nechtěla, často střídala partnery, tito obývali s chlapcem společný pokoj bez topení a základního materiálního vybavení. Biologický otec o chlapce rovněž příliš velký zájem nejevil, viděli se maximálně jednou za měsíc. Chlapec o tom, že je tento muž opravdu jeho otcem, výrazně pochyboval. Matka syna oslovovala velmi vulgárně, a to i v přítomnosti pracovníků Krizového centra, spolupráci odmítala. Po její návštěvě v KC se chlapec choval agresivně, rozbíjel drobné předměty, vyhrožoval sebepoškozováním, ohrožoval i ostatní děti. Po intenzivní psychodiagnostické i terapeutické práci a na základě psychiatrického vyšetření bylo konstatováno, že je chlapec silně emočně deprivován a že vzhledem k narůstající intenzitě poruch chování nelze situaci řešit jinak, než jeho umístěním do ústavní péče.

Chatové poradenství Dotazník spokojenosti