Příběhy - rodiče

ON, 13 let, poruchy chování

U chlapce byly diagnostikovány poruchy chování (krádeže, podvody, záškoláctví, útěky z domu apod.), které se rozvinuly na podkladě smrti otce. S chlapcem bylo úspěšně systematicky pracováno a tyto projevy po několika měsících zcela vymizely. V průběhu letních prázdnin, na základě několika změn v rodině, se však vrátil do starých kolejí a kromě výše zmiňovaných problémů se vyskytla i opakovaná konzumace alkoholu a šikana ve školním prostředí. Chlapec byl znovu přijat do terapie avšak na předchozí úspěchy se tentokráte nepovedlo navázat. Problémy postupně gradovaly. Došlo k vážnému narušení důvěry mezi matkou a synem i k narušení důvěry k psychologovi, který chlapce vedl, a kterému chlapec v průběhu péče systematicky lhal. Opakovaně se objevily tendence vyhnout se docházce do Krizového centra. Rodinná terapie byla matkou odmítnuta. V současnosti se na základě žádosti matky i školy, která chlapci udělila sníženou známku z chování, jedná o jeho nástupu do střediska výchovné péče, neboť ambulantní péče se tentokráte ukázala jako nedostatečná

ON, 9 let, reakce na rozvod rodičů

Chlapec byl do našeho Krizového centra přeposlán dětským psychiatrem poté, co byl nalezen nad ránem na ulici pouze v pyžamu. Oba rodiče, byť rozvedení, projevili velké obavy o psychický stav svého syna. Při vysvětlování celé události si chlapec velmi vymýšlel, nebyl ochoten spolupracovat ani sdělit důvod pro svůj útěk. Byl přijat do intenzivní terapeutické péče, v jejímž počátku se opakovaně vyskytly krádeže velkých finančních částek, lhaní a podvody. V průběhu docházky do Krizového centra byla provedena odpovídající diagnostika, která rozkryla mnoho dalších souvislostí (konfliktní vztah s matčiným přítelem, rozporuplný vztah chlapce se setrou, nezdravý postoj k otcově nové rodině apod.) Terapie, i díky spolupráci s rodiči, úspěšně pokročila. U chlapce vymizely výše zmiňované krádeže i podvody, a chlapec dluhy, které rodičům způsobil, úspěšně ze svého kapesného splatil. V současnosti je s rodiči jednáno o cílech další docházky do Krizového centra.

ONA, 5,5 roku, problematické předávání klientky otci

Na Krizové centrum se obrátila matka s žádostí o poskytnutí prostor, ve kterých by mohlo probíhat předávání její dcery biologickému otci za přítomnosti našeho pracovníka. Svoji žádost odůvodnila tím, že dcera, která byla soudem předběžně svěřena do její péče, v poslední době k otci odmítá odejít, je plačtivá a při samotném aktu předání se u ní spouští hysterické reakce, kdy se matky křečovitě drží a předání je tak téměř neuskutečnitelné. Rodiče se navzájem očerňují, s velkou pravděpodobností i před dcerou, při kontaktu se nezdraví a viní ze současné situace jeden druhého. Matce bylo nabídnuto kromě prostor pro předávání dcery také pravidelné vedení psychologem a canisterapie, kterou přijala, ale následně kontakt minimalizovala. Při prvních předáních byla dívenka i zde velmi odmítavá a přimět ji k tomu, aby s otcem z Krizového centra odešla, trvalo více jak hodinu. Při návratu však byla vždy veselá a usměvavá. V průběhu dvou měsíců se podařilo u dívky výrazně snížit úzkost, která předávání doprovázela a upravit scénář předávání tak, že ta již zcela spontánně s otcem odchází.

ONA, 8 let, rodiče v rozvodovém řízení

Do Krizového centra se bez předchozího objednání dostavil otec se svojí 8-letou dcerou. Dívka se údajně nechce vrátit po víkendu stráveném s otcem zpět k matce. Rodiče dívky jsou rozvedení a otec tráví s dcerou vždy každý druhý víkend. Klientka sama však nedokázala psychologovi vysvětlit, proč se k matce vrátit nechce, pouze plakala. Tak začal vysvětlovat otec sám, prý matka pije a bývá agresivní. Otec si přál, aby o tom byl udělán u nás zápis. Toto odmítáme a zveme si na příští pohovor malou klientku a její matku. Od matky, která popírá svoji závislost na alkoholu se dovídáme, že otec proti ní navádí jejich dceru, stejně tak otcova současná přítelkyně. Klientka na tomto sezení zase pro změnu kritizuje otce a matku chválí. Je zřejmé, že dítě je skutečně oběma rodiči naváděno proti tomu druhému ve snaze získat je po rozvodu do své péče. Nabízíme rodinnou terapii, kterou oba rodiče odmítají. Nabízíme tedy alespoň psychologickou pomoc pro dívku.

ONA, 8 let, asistovaný kontakt s otcem

V říjnu 2008 naše krizové centrum kontaktoval sociální pracovník s dotazem, zda by bylo možné uskutečnit u nás asistovaný kontakt otce s osmiletou dcerou, a to bez soudního rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že oba rodiče byli ochotni spolupracovat dobrovolně a podepsali s naším centrem smlouvu o realizaci asistovaného kontaktu, bylo dohodnuto 10 setkání s cílem znovunavázání bezpečného vztahu dcery s otcem. Při práci s dívkou jsme využili pozitivních zážitků, které s otcem měla z doby, kdy s ním dokázala odejít na několik hodin mimo domov. Po jednom negativním zážitku dcera ztratila v otce důvěru a odmítala s tím trávit společné chvíle o samotě. Naším úkolem tak bylo dopomoci dívce získat v přítomnosti otce pocit bezpečí, aby byla schopna znovu s ním odcházet. Kontakty se od počátku dařily a to za přispění odborné pomoci dětské psycholožky, která byla u kontaktů přítomna. Sociální pracovnice vkládala mezi jednotlivé kontakty otce s dcerou společná setkání rodičů, na kterých se vždy dohodnul další postup. Tak jsme mohli po 10 kontaktech přejít na asistované předávání a v současné době dívenka úspěšně odchází s otcem mimo prostory krizového centra.

ON, 4 roky, neshody mezi rodiči

Matka je klientkou Intervenčního centra pro oběti domácího násilí. S kolegy se domluvila na zajištění psychologické péče pro svého 4tiletého syna v Krizovém centru. Ten je svědkem neshod a hádek mezi rodiči, jakož i epizod násilí otce vůči matce. Chlapec reaguje denním i nočním pomočováním, zvýšeným neklidem a agresivitou vůči vrstevníkům. V průběhu setkávání zjišťujeme, že chlapec není vhodným způsobem seznamován s tím, co se mezi rodiči děje, aktuální situaci nerozumí, tím více je pro něj spojená s nejistotou a obavami. Psycholog se při práci s chlapcem proto zaměřoval na zvyšování jeho informovanosti a uvědomění. Matka s Krizovým centrem vhodně spolupracovala, chlapec se postupně zklidňoval, pomočování mizelo. Bohužel se nepodařilo navázat dobrou spolupráci s otcem, jeho přístup k synovi je zdrojem přetrvávání obav a nejistoty. Spolupráce s dítětem i s matkou pokračuje.

ONA, 10 let, syndrom zavrženého rodiče

Matka přivedla do Krizového centra dceru v situaci, kdy se rozhodla odejít z dlouhodobě nevyhovujícího vztahu s manželem. Matka uvedla, že ji manžel ponižoval a psychicky týral. Napadl ji i fyzicky. Dcera násilí otce popřela, s matkou přestala komunikovat, nerespektovala ji, dělala jí naschvály, chovala se k ní hrubě, obviňovala z týrání, opakovala, že chce bydlet s otcem. Sdělovala, že si nevzpomíná na nic pěkného, co by s matkou společně prožily. Když mluvila o matce, používala shodné formulace jako otec. Ke stejnému postoji nabádala i mladší sestru. Při konzultaci s psychologem krizového centra byla velmi napjatá, ale vyjádřila spokojenost, že si mohla promluvit o svých trápeních s někým, kdo ji o ničem nepřesvědčuje. Poté, co otec pojal k našemu zařízení nedůvěru, odmítla dále s psychologem Krizového centra komunikovat. U dívky byla shledána diagnóza PAS (syndrom zavrženého rodiče) a ona i její sestra byly umístěny do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, aby se v neutrálním prostředí zjistilo, proč matku odmítají. Po několika měsících se obě dívenky na vlastní přání vrátily k matce, nechtěly již žít s otcem a babičkou (jeho matkou), rozhodly se zůstat s matkou.

Sestry 8 a 12 let, asistované setkávání s otcem

Otec se již několik let neviděl se svými dcerami, s rodinou dlouhodobě nežije. Po této dlouhé době chtěl s dcerami opět navázat kontakt, jejich matka měla ale k setkávání výhrady a kontaktu bránila. Soud tedy rozhodl, že se otec s dcerami bude setkávat v Krizovém centru za přítomnosti odborného pracovníka. Na prvních setkáních s otcem byly sestry zamlklé, ze setkání vyjadřovaly obavy. Vhodnou komunikací a poskytnutím dostatečného prostoru na prvních setkáních si však otec dívky získal. Dokázali spolu navázat uspokojivý vztah, dívky se na setkání s otcem těšily a po nějaké době samy navrhly, že se s otcem chtějí setkávat mimo naše zařízení.

ON, 4,5 roku, výchovné problémy

Chlapec byl do Krizového centra přiveden matkou, která byla nešťastná z jeho nezvladatelnosti a emoční nestálosti. Klient byl, zčásti i v důsledku organické problematiky, v domácím prostředí velmi obtížně usměrnitelný. Ve vypjatých situacích reagoval vztekem, při požadavcích matky vyhrožoval i sebevraždou a prováděl první kroky k jejímu uskutečnění. V průběhu docházky vyšlo najevo, že vedle tohoto problému je také problémem malé zapojení otce do výchovy syna, na níž měl sice otec eminentní zájem, ale nedokázal na synkovo chování správně reagovat. Jeho pozice v rodině pak byla frustrující jak pro něho, tak pro matku i samotného chlapce. V průběhu docházky bylo pracováno jednak s klientem, ale také s celou rodinou. Využita byla i práce se psem (canisterapie). Po posílení vztahu mezi rodiči, podání návrhů, jak v obdobných situacích reagovat (což pomohlo oběma rodičům získat větší jistotu) a intenzivnějším zapojení otce, se chování klienta výrazně upravilo. Docházka byla ukončena jako úspěšná.

ON, 10 let, nevyhovující rodinné zázemí, nedostatečná péče rodičů

V nočních hodinách nás kontaktovali rodiče chlapce a žádali o přijetí dítěte k pobytu. Matka uvedla, že rodina ztratila možnost bydlení a nyní nemají se synem kam jít, ocitli se ve finanční tísni, a proto nejsou schopni zajistit synovi to, co nezbytně potřebuje. Chlapce jsme na základě žádosti rodičů ubytovali v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Následně jsme kontaktovali spádovou sociální pracovnici oddělení sociálně - právní ochrany (OSPOD) dětí a doporučili matce, jak má dále postupovat, aby se finanční a bytová situace rodiny zlepšila a chlapec se mohl k rodičům vrátit. V průběhu pobytu však vyšlo najevo, že matka i otec chlapce zneužívají alkohol, a ani přes opakované snahy pracovníků našeho zařízení a sociální pracovnice OSPOD nejsou schopni zajistit pro syna odpovídající materiální ani citové zázemí. Chlapcův pocit odloženého dítěte se zesiloval v situacích, kdy za ním rodiče přicházeli opilí nebo nepřicházeli vůbec. Proto byl chlapec na základě rozhodnutí sociální pracovnice umístěn do dětského domova. Ústavní zařízení mu snad poskytne nejen dostatečné materiální zázemí, ale i dostatek podnětů, které mu rodiče nebyli schopni dát.

ON, 10 let, zanedbávání, pobyt na krizovém lůžku

Jednoho dne k nám matka se svým přítelem přivedla svého syna se žádostí o ubytování. Dostala výpověď z nájmu a nemohla synovi zajistit vhodné místo pro společné bydlení. Chlapce jsme přijali do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a vysvětlili matce, že se musí snažit v co nejkratší době nějaké bydlení zajistit. Tvrdila, že to není problém, ale postupně jsme zjišťovali, že matka chlapce nemluvila pravdu. Nedokázala chlapci zajistit ani pravidelnou docházku do školy, neboť se každou chvíli stěhovali. Matka zpočátku syna navštěvovala, později už se jen vymlouvala, že kvůli práci nemůže za synem přijít. Začali jsme případ řešit se sociální pracovnicí, se kterou jsme dohodli alespoň vánoční pobyt chlapce u babičky, na kterou byl citově vázán. Natrvalo k ní být umístěn nemohl, neboť žila v domově pro seniory. Chlapec postupně přestal matce důvěřovat, začal být apatický a proto jsme ve spolupráci se sociální pracovnicí chlapce převezli do dětského domova nedaleko bydliště babičky, kde mohl být v dětském kolektivu a věnovat se svým zájmům a školním povinnostem.

Chatové poradenství Dotazník spokojenosti