„Chci rozhýbat lidi, aby řešili svoje problémy,“ říká patronka Spondey

Jako bývalá atletka a olympijská medailistka je Šárka Kašpárková zvyklá překonávat ty nejtěžší překážky. Nyní chce motivovat lidi, aby se nebáli čelit těm svým, i když mohou být osobní a nepříjemné. Proto se rozhodla navázat spolupráci se Spondeou a rovněž přijala pozvání zúčastnit se oslav 20. výročí založení organizace. Akce se uskuteční jako Den Spondea ve čtvrtek 14. září v kavárně Práh.     

„Spondea dělá velmi záslužnou činnost, protože pomáhá lidem a dětem, kteří jsou v nouzi. Já jsem měla to štěstí, že jsem dostala do vínku talent, který jsem zúročila ve sportovním životě. Pokud moje přítomnost a jméno aspoň trochu pomůžou, aby se Spondea zviditelnila, a pokud to rozhýbe některé lidi, aby Spondeu navštívili a začali řešit svoje problémy, bude to mít smysl,“ vysvětluje Kašpárková svoje rozhodnutí.

Ředitelka Jana Levová při rozhovoru se Šárkou Kašpárkovou

Se Spondeou jste spolupracovala už v roce 2006. Co vás pojí k problematice, kterou tato organizace řeší?

Na vlastní kůži naštěstí nic. Krize rodiny nebo domácí násilí jsou ale důležitá témata dnešní doby a mělo by se o nich mluvit. Přijde mi, že násilí přibývá, a to nejenom v rodinách. Když mě Spondea před 11 lety poprvé oslovila, vůbec jsem neváhala. Být tváří neziskovky je to nejmenší, co mohu udělat.

Jak se ve Spondee po 11 letech cítíte?

Stejně harmonicky jako dříve. Pokud bych se měla vcítit do ženy nebo malého dítěte, které sem přijde se svým problémem, nebála bych se tu. Je to tu příjemné, jsou zde příjemní lidé, a to je to nejdůležitější.

Stala jste se patronkou Spondey. Čím byste chtěla ze své pozice organizaci přispět?

Když jsem se setkala s někým, kdo měl například problém týkající se domácího násilí, bylo pro něj nejtěžší si přiznat, že tento problém má, a také pro něj bylo těžké udělat první krok. Proto bych hlavně chtěla, aby se o podobných tématech co nejvíce a co nejčastěji mluvilo. Kolikrát je dobré zmínit tuto problematiku, i když člověk jen tak sedí ve společnosti.

Zmínila jste, že násilí přibývá. Vidíte nějakou souvislost mezi sportem a tématy Spondey?

Bohužel ano. Dcera hraje kolektivní sport a právě tam se setkávám se zvýšenou agresivitou. Rodiče pokřikují nevybíravé výrazy na děti, na rozhodčí, mnohdy i trenéři vybízejí k nečestnému chování. Sport vždycky byl zárukou férového chování. Právě prostřednictvím sportu se snažím vštěpovat smysl pro fair play, který by se pak měl přenášet i do běžného života. Ale funguje to i obráceně. Pokud se lidé k sobě v běžném životě nechovají podle fair play, je to pak vidět i ve sportu.

Tým Spondea se Šárkou Kašpárkovou

Spondea oslaví 20. výročí založení. Jak se vám líbí myšlenka uspořádat k tomu Den Spondea?

Jubilea jsou od toho, aby se slavila. Čím větší oslava bude, tím více lidí oslovíme, a to je dobře.  Rozhodla jsem se oslavu zpestřit tanečním vystoupením s Janem Tománkem, mým společníkem ze StarDance. Chystáme pro hosty i výuku tance, naučíme lidi některé základní kroky. Propojení pomoci lidem a tance není špatná myšlenka. Tanec odbourává stres, je to relaxační záležitost, může se lidem hodit i v běžném životě.

Myslím, že diváci si vás ze StarDance ještě živě vybavují. Jaké jsou nyní vaše pracovní aktivity?

Pracuji v projektu Českého olympijského výboru, který se jmenuje Sazka Olympijský víceboj. Projekt má dvě větve, testovací a výkonnostní. Já jsem v té výkonnostní. Jsem manažerkou pro moravské kraje a náplní mé práce je šířit myšlenku fair play mezi dětmi, motivovat je, aby se sport stal běžnou součástí jejich života. Zahrnuje to komunikaci s učiteli, různé semináře, školení či organizaci závodů pro děti.

Pracujete stále i jako trenérka?

Mám patnáctiletou dceru, která hraje basketbal a chodí na sportovní gymnázium, takže se snažím věnovat spíše jí, aby stíhala sportovat i dobře se učit. Kromě toho ale vedu kondiční tréninky tanečníkům z taneční školy Kometa a dvakrát týdně trénuji basketbalovou přípravku v Žabovřeskách.

Dokážete si představit život bez sportu?

To určitě ne. Mám štěstí, že je sport součástí mého života. Když sportování nestíhám, je to na mně hned vidět. Pohyb je prostě potřeba, ať už z pohledu endorfinů, které vyplavuje, nebo i z estetického pohledu. Jako žena se snažím stále dobře vypadat a sport mi k tomu pomáhá.

 

 

Děti, dospívající a rodiče

608 118 088

Osoby ohrožené domácím násilím

739 078 078

Osoby nezvládající agresivitu ve vztazích

725 005 367

Další kontakty
Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial