„N“ jako nápady – pomáhají Spondee posouvat hranice

Nebýt dobrých nápadů, nejenže by Spondea možná vůbec nevznikla, váznul by i její rozvoj a každodenní práce s klienty plná komplikovaných případů. Právě proto jsou NÁPADY dalším tématem ze série článků, stejně jako písmeno N v názvu organizace Spondea.    

Jako z titěrného semínka vyroste majestátní košatý strom, tak i organizaci s dvacetiletou historií a fungujícím profesionálním týmem předcházela pouhá myšlenka. Ta se v roce 1997 zrodila z informace, že se chystá nový zákon o sociálně právní ochraně dětí a že Brnu schází zařízení poskytující nepřetržitou pomoc ohroženým dětem.

Dagmar Úlehlová tehdy neváhala a za podpory brněnského magistrátu se pustila do plánu založit krizové centrum pro děti. Se jménem a logem nové organizace jí pak pomohl dlouholetý kamarád. „Popsala jsem mu, co bude posláním našeho zařízení. Jeho pak napadlo propojit název organizace s latinským slovem spondeo. To znamená: slibuji, zavazuji se. A nám se to líbilo,“ vzpomíná Dagmar Úlehlová, zakladatelka, dřívější ředitelka a současná projektová manažerka a členka správní rady Spondey.

Překračujeme hranice běžného

Od svého vzniku se Spondea vyznačovala inovativními postupy a nápaditostí, čímž se neustále obohacoval a rozšiřoval záběr této sociální služby. Kromě nových terapeutických metod to bylo například využití jednocestného zrcadla, spuštění preventivních programů, zaměření na problematiku domácího násilí či zprovoznění ambulance klinické psychologie.

„Ve svých nápadech jsme často překračovali to, co je běžné a zavedené, a často jsme v tom byli jediní. Bylo tomu tak například i u mezinárodního projektu z roku 2009, který se zaměřoval na profesionalizaci služeb pro cizince a cizinky, jež byli ohrožení domácím násilím,“ popisuje Jana Levová, ředitelka Spondey.

Levová stála i za dalším pozoruhodným nápadem. „V interdisciplinárním týmu jsme přemýšleli, jak přiblížit problematiku domácího násilí dětem. Napadlo nás udělat to formou počítačové hry. Na mateřské dovolené jsem pak měla dostatek času vymyslet příběhy a dialogy a společně jsme pak vytvořili hru Tajemství zavřených dveří,“ líčí Levová. Hra je dostupná online na adrese http://www.idtbrno.cz/tajemstvizavrenychdveri.html.

Náhled hry Tajemství zavřených dveří, která vzešla z nápadu ředitelky Spondey.

Kreativita i v terapii

Nápady nejsou potřeba jen pro nasměrování celé organizace, stojí i na nich i každodenní práce s klienty. Ať už psycholog, nebo sociální pracovník se občas s klientem zasekne na mrtvém bodě a musí využít své kreativity k tomu, aby nalezl nová řešení situace.

Nejvíce dobrých nápadů si vyžaduje terapeutická práce s dětmi. „Často je cílem uvolnění dítěte, prolomení ledů, navázání vztahu a interakce. K tomu používám humor, různé hry, nezbytná je improvizace. Začínám vždy nějakou srandou. Něco záměrně spletu nebo vyzvu dítě, ať po mně hodí plyšový banán, pokud něčemu nerozumí. Nemá smysl se hned ptát na vážné věci,“ říká klinický psycholog Petr Válek, který při své práci čerpá i ze zkušeností z lektorské praxe a zážitkové pedagogiky.

Děti, dospívající a rodiče

608 118 088

Osoby ohrožené domácím násilím

739 078 078

Osoby nezvládající agresivitu ve vztazích

725 005 367

Další kontakty
Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial