Tisková zpráva: Víme, jak lépe pomoci ohroženým rodinám, shodli se odborníci

BRNO, 16. 10. 2018

Úředníci i sociální pracovníci můžou zlepšit fungování systému pomoci rodinám, které jsou chyceny v pasti domácího násilí nebo složitého konfliktu. Chce to rychlejší jednání, lepší spolupráci institucí i podporu celé rodině. V přímém ohrožení jsou při své práci kolikrát odborníci i pedagogové, kteří čelí agresivnímu chování rodičů. K těmto jasným závěrům dospěli účastníci odborné konference, kterou pořádala začátkem října brněnská organizace Spondea.

Konference s názvem „Rodina v pasti konfliktu či násilí. Jak efektivně pomoci ohroženému dítěti?“ proběhla 4. 10. 2018 v Brně a zúčastnilo se jí 80 odborníků z mnoha oblastí sociálních služeb. Přední čeští experti z praxe zde řešili změny, které by úředníkům, sociálním pracovníkům i dalším organizacím umožnily pomáhat rodinám zasaženým násilím a vážným rozvodovým konfliktem co nejefektivněji. O tématech spolu diskutovali psychologové, sociální pracovníci, policisté, soudci a jejich asistenti, úředníci orgánu sociálně-právní ochrany dětí, výchovní poradci i školní metodici.

Zapomeňme na škatulky. Prostě rodina – máma, táta a dítě

Odborníci mají jasno. V 90 % případů je nejlepší cestou, jak efektivně a dlouhodobě pomoci ohroženému dítěti a potažmo i dalším členům rodiny, práce s celou rodinou, která je zasažená domácím násilím nebo rozvodovým konfliktem. Tedy nejde jen o hádající se rodiče, nebo oběť domácího násilí. Ale taky třeba o děti, které přihlíží a vnímají rodičovské válčení, nebo o ty, kteří sami nezvládají svou agresi a ubližují sobě i okolí.

Díky práci s celou rodinou se zachytí obavy a strachy všech a může se na ně reagovat. „Neznamená to, že se celá rodina sejde v jedné místnosti u jednoho psychologa. Pokud na to budou všichni připraveni, třeba nastane takový okamžik úplně na konci. A možná ani to ne. Měli by však mít o sobě povědomí a vědět, co se s každým děje. Zklidňuje to situaci a zároveň udržuje reálné kulisy. Pokud o sobě totiž rodina neví, začne si brzy každý domýšlet něco jiného. Fantazie prostě převálcuje realitu. A kolikrát tak zbytečně vznikají pořádně složité problémy, které komplikují řešení.“ vysvětluje Jana Levová, ředitelka organizace Spondea. „Rodina, i ta rozpadající se, nebo potýkající se s násilím, je prostě máma, táta a dítě. Bez jakéhokoli nálepkování k ní také jako odborníci musíme přistupovat.“

 

Cesta k větší účinnosti? Reagovat rychleji, společně a s respektem

V Česku máme specializovaná centra, špičkové odborníky používající osvědčené mezinárodní metodiky i techniky, které pomáhají rodinám potýkajícím se s domácím násilím či procházejícím konfliktním rozvodem. Přesto se v praxi pomoc mnohdy nedostavuje včas, pomáhá krátkodobě, nebo pouze některým členům rodiny. Setkáváme se tak s tím, že děti s traumatizující zkušeností v rodině trpí řadou negativních důsledků. Hrozí u nich i vážná posttraumatická stresová porucha.

Rychlost, spolupráce a respekt. Právě tato tři slova zaznívala na konferenci nejčastěji a s velikou naléhavostí. Prvním krokem k hájení zájmu práva dítěte musí být navázání lepší a rychlejší spolupráce na všech úrovních – mezi policií, úředníky sociálně-právní ochrany dětí, školou, pomáhajícími organizacemi i soudy. Hlubší systémová spolupráce zrychlí poskytnutí pomoci jak rodinám zasaženým domácím násilím, tak složitým rozvodem. Provázanost, vzájemné včasné informování i sdílení zkušeností může výrazně urychlit poskytnutí prvního kontaktu a podpory. Spolupráce mezi školou a dalšími institucemi může také pomoci včas odhalit eskalující konflikt mezi rozvádějícími se rodiči. Tedy dřív, než přeroste mezi skutečnou válku rodičů, kde dítě bude terčem i nástrojem rodičovského boje. Rychlost první poskytnuté intervence rozhodne o tom, jak rychle se podaří trauma překonat, a zejména, jak hluboké šrámy přitom zůstanou na duši. Pozdně poskytnutá pomoc může mít fatální důsledky pro osobnost dítěte i pro jeho vztahy a doslova jej ovlivní na celý život.

Při poskytování efektivní pomoci ohroženým rodinám přitom není „černý“ a „bílý“. Pracovníci by měli přistupovat ke všem s respektem, s pochopením i soucitem.

Češi o násilí nemluví. Ti, kteří nezvládají agresi, často tápou

Ročně se v Čechách nahlásí zhruba 2 500 případů domácího násilí. Ve skutečnosti však může být číslo mnohonásobně větší. Zkušenost s domácím násilím nebo dlouhý a těžký konflikt mezi rozvádějícími se rodiči je jako požár. Zasáhne všechny členy rodiny. Musí se zastavit, aby dál nepáchal škody. Někdy na tísňovou linku volá přímo někdo z rodiny. Jindy na problém v rodině upozorní až širší okolí. Mohou to být třeba vzdálenější příbuzní, přátelé, sousedé, učitelé, lékaři. Pokud jsou více všímaví, přijde pomoc dřív. Pokud méně, přichází podpora o dost později. A někdy vůbec. Přitom nejen dny, ale někdy i hodiny hrají velikou roli.

Vážným problém současného sociálního systému je to, že lidé, kteří nezvládají svoji agresi, jsou stigmatizování a často propadají sítem pomoci. Zpravidla nemají motivaci se sebou něco dělat. A málokdy je k vyhledání pomoci citlivě motivuje jejich okolí. Pokud tedy neskončí v trestním řízení, nikdo jim nepřikáže, že svůj problém musí řešit. Bez odborné péče se však většinou nezvládnou se svými problémy sami poprat a ohrožují tak další rodiny.

O násilí bohužel neumíme v Čechách ještě stále otevřeně mluvit a někdy i panuje nejistota, zda je třeba problém řešit s odborníky, nebo ne. Výzkumy totiž ukazují, že Češi mnohdy sami nemají jasno, co je banální rodinný konflikt a co už domácí násilí. Situaci nepřidá ani to, že naše společnost toleruje určité formy nerespektujícího až násilného chování.

 

Ohrožená rodina potřebuje motivaci. Odborníci však cítí nedostatek času i strach

Zatímco oběť má v české legislativě právo na okamžitou pomoc a je jí také ihned nabídnuta, u původců násilí tomu tak není. Ti musí pomoc sami aktivně vyhledat, k čemuž často potřebují motivaci a podpoření. Motivování rodiny k vyhledání pomoci by každopádně mělo být co nejširší – od blízkých přátel, přes pedagogy, odbornou veřejnost až média. Právě média mohou vytáhnout toto téma více na světlo a sundat mu tak masku něčeho, o čem je problém mluvit.

Zákonem hájenou cestu k rodině mají pracovníci orgánů sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Můžou nařídit oběma rodičům, aby vyhledali pomoc zaměřenou např. na nácvik rodičovských kompetencí nebo zvládání emocí, a to i agrese. Dnes se tomu tak příliš neděje. Pracovníci OSPOD řeší ze své pozice primárně dítě. K tomu, aby formulovali nadstavbové požadavky vůči rodičům, často nemají čas a mnohdy ani motivaci. Mnozí totiž mají negativní zkušenosti například s rodiči, kteří jsou agresivní. Mají tedy zkrátka strach.

Slovní napadání, vyhrožování, pomluvy, nařčení z porušení nestrannosti a dlouhodobý silný psychický nátlak. I to je součástí práce úředníků OSPOD, ale také dalších odborníků či pedagogů, kteří pracují s rodinami, kde se objevilo domácí násilí nebo kde zuří válka mezi rodiči. Mohou se totiž stát terčem agresivního chování rodičů. I jediný takový případ ročně dokáže pracovníkovi velmi znepříjemnit jeho práci, profesně jej poškodit a často zasáhnout i osobní život. Mnozí pracovníci, kteří negativní zkušenost s nějakým rodičem zažili, jsou demotivováni a mohou mít i strach z toho přizvat k řešení právě problematického rodiče. Přitom práce s takovými je velmi nutná.

Zejména pracovníci OSPOD musí ve své praxi často čelit také tomu, že se je znesváření rodiče snaží získat na svou stranu v rodičovském boji a manipulativně je využít pro své zájmy.

 

Děti, dospívající a rodiče

608 118 088

Osoby ohrožené domácím násilím

739 078 078

Osoby nezvládající agresivitu ve vztazích

725 005 367

Další kontakty
Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial